obrázek stažen ze stránek PTCA
Něco málo ze standartu:
Klasifikace FCI: Zatím neuznáni, jinak by to byla skupina III. - terieři; zkratka: PAT; země původu: GB.
Celkový vzhled: Patterdale teriér má všechny charakteristické rysy opravdového pracovního teriéra. Svým vzhledem se jeví jako podstatně menší a lehčí než je jeho skutečná hmotnost. Hrudník je poněkud užší a umožňuje psovi proniknout i do velice úzkých nor a hospodárně využívat vzduch při dýchání v průběhu práce pod zemí. Pes působí kompaktním, energickým a aktivním dojmem.
Povaha: Jelikož jsou patíci neuznané plemeno, standart není úplný. O povaze se tam výslovně nehovoří, patterdale by ale mě být opravdu pracovní teriér - temperamentní, nebázlivý, spolupracující s člověkem.
Srst: Může být krátká nebo hrubá. Krátká srst musí být přitom pevná, nikoliv však hladká jako např. u dobrmana. U krátkosrstých psů je povolena rovněž hrubá srst na mordě, tzv. vous. Hrubá srst by neměla být příliš dlouhá a měla by mít dobrou podsadu.
Zbarvení: Černá, čokoládová, červená, někdy s pálením. V USA se vyskytují i modří jedinci. Bílé znaky na tlapkách a na hrudi jsou přípustné.
Velikost: Výška se pohybuje v rozmezí 28 - 38cm. Za ideál se považuje 30 - 32cm. Hmotnost bývá 4,5 - 7,5kg.
Povaha:
Asi začnu zmínkou o všude omýlané rvavosti patíků. Patterdalové mají sklony být lehce dominantní, rozhodně ale nejsou rvaví. Taky platí pravidlo jakého si ho uděláte, takového ho máte. Mezi jejich povahové rysy patří neskutečná odvaha, impulzivnost a obrovský temperament. Podle všeho co sem slyšela by se paterdálov éměli mezi 2. a 3. rokem zklidnit. No, těším se:) Dají se naučit téměř čemukoliv, pokud zvolíte správný přístup. Celkově se mi patík jeví oproti jiným plemenům terierů jako snadno vychovatelný pes. Mají velmi vyvinutý lovecký pud, ikdyž jsou ale celkem poslušní. Někteří jedinci jsou celkem velcí závisláci. Nepřejdu místnost aniž bych měla Nessu za zadkem.
Proč patík?
Když se rozhodlo, že druhý pejsek opravdu bude, nastala otázka jaké plemeno. Chtěla jsem nějakého akčního psa, bez náročné péče o strst, nejlépe aportéra a vodomila (tyto dvě vlastnosti mi u Šarlotky trochu chybí). Taky jsme se taky shodli, že voříška nechceme - u štěnat se nedá moc odhadnout vzhled a staršího psa jsme raději nechtěli. Navíc najít psa podle mých představ by byl asi problém.
Jako první se nabízela typická agilitní plemena - bordera a sheltie. Borderku jsem nechtěla, je moc velká, uřvaná a šílená, rychlá. Šeltku jsem taky nechtěla, mají moc dlouhé chlupy, nijak extrémě se mi nelíbí a mají příliš komplikovanou povahu. Pak se mi chvíli líbily australské kelpie, ty jsme ale zavrhli, jsou taky dost velké, navíc by to na agi byla neprakrická velikost - většinou narostou těsně nad hranici M a L. Nakonec jsem skončila zase u terierů. Dost se mi líbili manchestři, ale nemají moc chlupů, tak jsou dost "zimumřiví" navíc mamka prohlásila: "Toho bys soplem přerazil..." tak vám může být jasné, že u rodičů moc neuspěli. A pak, když jsme se jeli podívat do Budějovic na výstavu, uviděli tam patterdala, bylo téměř rozhodnuto... Prostudovali jsme internet a různé knížky, pak následovala emailová konverzace s E. Dolníčkovou, tedy majitelkou tehdy momentálně nakryté patice a usoudili jsme, že patík by mohl být dobrá volba:)